Luisa – Unavená agónií staletí

Náš Pán Ježíš Luisa Piccarreta 19. listopadu 1926:

Nyní nejvyšší Fiat [tj. Boží vůle] chce jít ven. Je unavený a za každou cenu chce vyjít z této agónie tak dlouhé; a pokud slyšíte o trestech, o zhroucení měst, o ničení, toto není nic jiného než silné zkroucení Jeho agónie. Nemůže to déle snášet, chce, aby lidská rodina pocítila svůj bolestivý stav a jak silně se to v ní kroutí, aniž by s ní byl někdo pohnut k soucitu. Takže pomocí násilí, s Jeho svíjením, chce, aby cítili, že v nich existuje, ale už nechce být v agónii – chce svobodu, nadvládu; Chce v nich uskutečňovat svůj život.

Má dcero, jaký nepořádek ve společnosti, protože moje vůle nevládne! Jejich duše jsou jako domy bez řádu – všechno je vzhůru nohama; ten smrad je tak hrozný, že je horší než hnilobná mrtvola. A Má Vůle se svou nesmírností, které není dáno ustoupit ani od jediného úderu srdce tvora, trápí uprostřed tolika zla. Toto, v obecném pořadí; konkrétně je toho ještě víc: v řeholnících, v kléru, v těch, kteří si říkají katolíci, Moje vůle nejen trápí, ale je udržována ve stavu letargie, jako by neměla žádný život. Ach, jak je to těžší! Ve skutečnosti, v agónii, se kterou se alespoň svíjím, mám zásuvku, dávám o sobě slyšet, že v nich existujem, i když je to bolestné. Ale ve stavu letargie je naprostá nehybnost – je to stav nepřetržité smrti. Takže lze vidět pouze zdání – oděv náboženského života, protože udržují mou Vůli v letargii; a protože to udržují v letargii, jejich nitro je ospalé, jako by světlo a dobro nebylo pro ně. A pokud něco dělají navenek, je to prázdné od Božského života a mění se v dým marné slávy, sebeúcty, potěšení jiných tvorů; a já a moje Nejvyšší vůle, když jsme uvnitř, vycházíme ze svých děl.

Moje dcera, jaká urážka. Jak bych si přál, aby všichni cítili mou obrovskou agónii, neustálý chřestění, letargii, do které uváděli mou Vůli, protože chtějí dělat svou vlastní a ne Moji – nechtějí ji nechat vládnout, nechtějí to vědět. To. Proto chce svým kroucením prolomit hráze, aby, pokud to nechtějí poznat a přijmout prostřednictvím lásky, mohli to poznat prostřednictvím spravedlnosti. Má vůle, unavená agónií staletí, chce jít ven, a tak připravuje dvě cesty: vítěznou cestu, kterou jsou Jeho vědění, Jeho zázraky a všechno dobro, které přinese Království Nejvyššího Fiatu; a cesta spravedlnosti pro ty, kteří ji nechtějí znát jako vítěznou.

Je na tvorech, aby si zvolily způsob, jakým to chtějí přijmout.

 

Tisk přátelský, PDF a e-mail
Publikováno v Luisa Piccarreta, Zprávy.